:o) na Blog.cz

Zcela si uvědomuji, že blog je internetový deníček, v němž autor publikuje své zážitky, pocity a názory. Mnozí autoři jsou ochotni zveřejnit veškeré informace o svém životě. Bez váhání si sednou k PC a píší, co je v ten který den potkalo. Jakmile si jsou jisti, že barvitě vylíčili své zážitky, článek zveřejní. Jedním klikem na myši seznámí mnoho cizích lidí se svým životem. Do jisté míry to považuji za relativně velkou dávku exhibicionismu. Ale od toho tu přeci blogy jsou! Mám něco na srdci, tak to zveřejním a basta! Ať si to třeba přečte celý svět!

Můj přístup k blogování je poněkud konzervativnější. Ani v nejmenším nemám v plánu využívat blog jako regulérní deníček a psát sem každičkou, byť zcela nepodstatnou, životní situaci, která mě potkala. Myslím tím například:
"Milý deníčku, dnes jsem byla v práci a proto jsem vstala v 5:20. Je to na mě hodně brzy a celý den jsem byla ospalá! K snídani jsem měla čerstvý rohlík se sýrem. V práci celkem pohodička - ostatně jako vždy. Jen jsem se celý den nemohla dočkat konce. Vůbec mi to neutíkalo! No ještě že už jsem doma. Za chvíli půjdu spát, tak vypínám PC…."
Ráda bych se věnovala životním situacím, ale v nepatrně jiném pojetí. Zcela jistě vím, že zde nebudu publikovat nic konkrétního ze svého soukromí. Situace, do nichž se běžně dostáváme, jsou naprosto úžasnou inspirací a chrličem témat, kterých mám v plánu využít.

Tak hurá na to!

Téměř rok se odhodlávám k založení blogu. Bohužel stále jen přemýšlím nad "dost dobrým" tématem pro první článek. Žádné mi nepřišlo, pro odstartování další laviny článků, dost dobré. Nejsem ten typ pisatele, který by si dovedl sednout, přečíst si zadané téma a na něj napsat článek. Abyste neměli pocit, že čtete jen pouhá slova bez obsahu, musí být mé články podloženy emocemi, které v současné době prožívám. Jedině tak dovedu vystihnout svůj názor a postoj k danému tématu a text vyjadřuje přesně to, oč mi jde. Jakožto cholerička s přívaly emocí opravdu nemám problém, jen jde o to mít v pravou chvíli po ruce notebook a článek je na světě

Věřím, že se, se svými názory v mnoha ohledech neshodnu s velkým množstvím čtenářů, ale stejně tak věřím, že i valná část z nich bude mít pocit jako bych jim "mluvila" přímo z duše. Stejně takové pocit mám já, když čtu články v časopisech nebo blogy jiných autorů. Občas si říkám, jak tohle proboha může někdo publikovat veřejně? Vždyť ten člověk je naprosto mimo mísu! Žije vůbec v roce 2012? Ovšem pak si od stejného autora přečtu článek, se kterým se shoduji naprosto ve všech bodech a velice obdivuji, jak perfektně dovedl onen autor toto téma zpracovat!

Ráda bych uvedla jako příklad autorku pocházející z Velké Británie, která v ČR žije již řadu let a píše články v časopisu pro ženy (běžně prodávaném ve všech novinových stáncích vycházejícím jednou za čtrnáct dní). Tato mladá žena mě dovede svými články skutečně pobavit. Ne vždy je tato formulace myšlena zrovna v pozitivním slova smyslu. Nevím, zda její původ ovlivňuje její (troufám si říci -"klášterní" názory), ale rozhodně je to přesně ten typ autorky, u níž opravdu zvažuji, zda píše to, co si myslí, nebo ji k něčemu podobnému nutí šéfredaktorka časopisu se zbraní u hlavy! Upřímně řečeno, i přes ten fakt, že to není ideální a motivační prostředek k psaní, bych byla radši za druhou variantu. V drtivé většině jejích článků se s ní opravdu neshodnu ani v jediném bodě. Na druhou stranu se nestane, že bych si někdy její rubriku nepřečetla. Vždy si říkám: "Tak vážená, čím mě překvapíš dnes?" A mohu říct, že toto ona dovede opravdu vždy! Když si myslím, že už snad nic víc puritánského nemůže vymyslet, vždy vyjde nový článek, kdy mám pocit, že snad káže za papeže! Na její obranu musím zmínit fakt, že tato žena se snad pro psaní narodila! Její smysl pro detail, popis, stylistické cítění a užití naprosto trefných metafor tam, kde jsou opravdu vhodné, ji mohu jen závidět! To je ten důvod, proč její články, byť jsou psány tak, že s nimi v drtivé většině nesouhlasím, hltám se stejnou chutí, jako svůj nejoblíbenější pokrm. Včera jsem šla do obchodu a s menším zpožděním jsem si koupila nové číslo. Přečetla jsem si její článek, který byl výrazně delší než obvykle a naprosto jsem žasla! HURÁ! HURÁ! HURÁ! Shodla jsem se s ní úplně v každičkém bodě a žasla jsem, že i tato žena, která působila velice přízemně (mé pocity) dovede napsat něco tak radikálního, trefného a účelného!

Články jiných autorů se dají kritizovat velice snadno. Vždy se dá najít nějaká chyba. Jsem přesvědčena, že i na mém úvodním článku se mohou kritici vyřádit do libosti, ale o to mi skutečně nejde! Nechci tím říci, že by mě nezajímal názor čtenářů. Chci tím jen říci, že si nemyslím, že blog by měli mít jen lidé, kteří vystudovali žurnalistiku, ale prostě všichni, co chtějí sdělit svůj názor i ostatním. V názorech se můžeme lišit s rodinnými příslušníky, přáteli, známými, tak proč bychom se nemohli lišit s cizími lidmi, co zrovna sedí u svého PC a čtou si Váš článek na internetu. Tím, že své články hodlám publikovat, nikoho nenutím k tomu, aby si je četl.

Doufám, že v brzké době budu mít čas na věnování se konkrétnímu tématu a čas strávený přečtením mých článků budete považovat alespoň za příjemně strávený